O necelý půlden později předstoupil Gareth a posunul po leštěném mahagonovém stole dvě silné, podrobné složky. Tlumeně osvětlenou, avšak prostornou kanceláří se rozlehlo těžké žuchnutí a doslova prořízlo tíživé ticho.

„Pane Blackwoode, je to Aurelia. A ten chlapec je nepochybně její syn.“ Gareth stál v pozoru, napjatý jako struna.

Jeho hlas zněl sevřeně, rozechvíval ho hmatatelný hněv ukovaný leti