Alistair, stojící u dveří, málem zakopl o masivní kovový práh. V panice vytrčil ruce a chytil se dřevěného rámu dveří právě včas, aby neskončil nosem na linoleu. Brada mu poklesla tak hluboko, že zíral, jako by spatřil skutečného ducha. Miliardář a hlava rodiny Blackwoodových si právě dřepl a požádal pětileté dítě, aby mu říkalo tati. Vedle lékaře Aurelia rozšířila oči ryzí hrůzou a její stisk na