Gareth vykročil vpřed a ranní slunce zalilo ostré rysy jeho pohledné tváře. Ve chvíli, kdy jeho pohled spočinul na éterické ženě stojící kousek za posuvnými skleněnými dveřmi, se mu na rtech rozzářil okouzlující, široký úsměv.

„Slečno Vanceová, rád vás poznávám. Jmenuji se Gareth Rowley. Posledních pět let jsme vynaložili neuvěřitelné úsilí, abychom vás našli. Kde přesně jste se skrývala?“ zeptal