Paní Sterlingová spěšně odešla a její záda působila poněkud zkroušeně.

Kip se za ní mlčky díval. Pak se rozběhl k Aurelii a vtiskl se jí do náruče.

Aurelia shlédla na svého syna, který se k ní pevně tiskl. Koutky úst se jí lehce zvedly a v očích se jí rozlila mateřská něha.

„Kipe, broučku, maminka není smutná. Nemusí ti mě být líto.“ Hladila ho po kudrnatých vláskách a v srdci cítila hřejivé teplo