Aurelia se tiše zasmála: „Je to jen klaun. Nevšímej si jich.“

Tara se zeptala: „Aurelio, žárlíš?“

Vypadala zvědavě.

Aurelia se neubránila smíchu, pohlédla na Taru a řekla: „Ne, Daphne mi za žárlivost nestojí. Je hluboko pode mnou. Neříkala jsem snad, že je to jen klaun?“

Povídaly si a smály se, zatímco se vracely do salónku. Na chvíli se celá místnost naplnila smíchem.

Ve srovnání s jejich veselím