Sylvan neřekl nic.

Aurelia se na Bethany Vaneovou podívala zvláštním pohledem a zeptala se: „Teto Vaneová, zdáte se být nějak vzrušená?“

Bethany v obličeji přelétl záblesk rozpaků. „Ano. Sylvan si za ty roky tolik vytrpěl. Vyrůstala jsem s ním a dá se říct, že jsme byli dětské lásky. Samozřejmě že jsem nadšená, že by se jeho nohy mohly uzdravit.“

Aurelia se neubránila pousmání. Tahle dětská láska