Aurelii zčervenaly oči.

V tomto životě jí a jejím rodičům nebylo souzeno být spolu, ale díky svým mistrům ničeho nelitovala.

Sylvan ji poplácal po rameni. „Dobrá, teď není kam spěchat. Když už jste oba tady, zůstaňte pár dní.“

V noci spolu Aurelia a Kaelen v posteli laškovali.

Z chodby za dveřmi se ozvaly tiché kroky.

Aurelia, která seděla na Kaelenovi, nastražila uši a seskočila z postele. Pak se