„To opravdu řekl? Nenadává mi?“ zapochyboval Alaric.

„Samozřejmě že ne. Jste přece náš starší. Jak by se opovážil vám nadávat?“

Aurelia lhala, aniž by mrkla okem.

Navíc se po celou dobu tvářila nesmírně upřímně a něžně.

Alaric si odfrkl a znovu se posadil. Střelil po Aurelii pohledem.

„Kaelen říkal, že pocházíš z venkova a nic nevíš. Nečekal jsem, že budeš rozumět cizím jazykům.“

Aurelia zahanbeně