Dokud se člověk necítí trapně sám, jsou na rozpacích ti druzí.

Lance každopádně žádné rozpaky nepociťoval. Rozevřel své podmanivé, lesklé oči a zeptal se Mariny: „Můžete mi to sušené maso vrátit?“

Ani Marina nebyla na rozpacích. Dalo by se říct, že už jednou nahlédla za hranici smrti. To, že Lance předával Aurelii dar, krabice praskla a maso se rozsypalo, byla v jejích očích naprostá malichernost.