I přes telefon si Sloane dokázala snadno představit ten lehce pyšný výraz v Holdenově tváři, když to říkal. Na rtech jí pohrával úsměv, ale mysl se jí vyostřila.

I po všem tom čase stráveném s Holdenem si Sloane uvědomila, že kromě onoho prvotního, prostého představení o sobě navzájem stále téměř nic nevědí.

Sloane těžkým hlasem řekla: „Holdene, zdá se, že mě potíže pronásledují na každém kroku, a