Kdykoli Holden spatřil Sloane, vždycky se na ni usmíval tím nejzářivějším a nejslunnějším úsměvem. Tentokrát tomu nebylo jinak. „Sloane...“ zavolal Holden.

Holden spěchal k ní, ale úsměv mu z tváře vyprchal, jakmile uviděl její zubožený vzhled – pobledlou tvář, oteklé lícní kosti, rozcuchané vlasy a potrhané šaty. *Prošla si peklem,* pomyslel si a prudce se zarazil.

Přestože všechno slyšel po tele