Milo si třel pohmožděné čelo a hrudník se mu prudce dmul, jak zíral na dívku nenuceně sedící u baru. Těžké, dusivé ticho v místnosti jen zesilovalo zvonění v jeho uších. Prudce zamrkal a snažil se smířit obraz křehce vyhlížející teenagerky s těmi mrazivými, anatomicky přesnými bojovými radami, které právě vyřkla. Jeho mozek nedokázal tu naprostou absurditu celé situace pobrat.

„Ona se té krve fakt