Dantův mozek zažil zkrat. Aurevijská slova visela ve zatuchlém, kouřem prosyceném vzduchu zasedací místnosti. Zíral na dospívající dívku před sebou. Vypadala tak mladě. Přesto fráze, kterou právě vyřkla, nesla váhu, jež mu hrozila vyrazit veškerý dech z plic. Vysoce postavená starší z ústředí Šarlatové sítě. Ta představa odporovala veškeré logice. Zamrkal a snažil se zpracovat realitu zhmotňující