Pan Harper nakonec položil ruce pevně na ramena své ženy a zabránil jí, aby Lexi dál táhla zpátky.

„Nejsem hodna vrátit se domů?“ přemítala Lexi v duchu.

„Možná opravdu nejsem,“ zašeptala.

Už od chvíle, kdy uprchla z Démonovy skály, Lexi věděla, že břemeno, které si nese, vystaví její blízké nebezpečí.

Její hlad po rodině způsobil, že na všechno ostatní zapomněla – byť jen na okamžik.

Dovolila si