VANCŮV POHLED

Trvá mi několik mučivých sekund hlubokého, přerývaného dýchání, než můj paralyzovaný mozek vůbec dokáže zpracovat, co se právě stalo, natož aby mi dovolil se fyzicky pohnout. Nemůžu kurva uvěřit, že to právě udělala. Žhnoucí vzpomínka na její pevné, dychtivé mladé tělo přitisknuté tak intimně k mému se mi vypaluje do žil jako akumulátorová kyselina. Bezostyšně si přede mnou mrdala vlastní píču a s křikem se udělala proti mému hrudníku. Už jen ta drzost jejích činů mě nechává tak neuvěřitelně, bolestivě ztvrdlého, že všechny racionální myšlenky jsou vymazány. Omamná, sladká vůně její mokré píči mě obklopuje jako hustá mlha. Visí těžce ve vlhkém letním vzduchu a proniká mi do plic s každým drsným nádechem. Můj holý hrudník je stále silně lesklý od mazlavého, nepochybného lesku jejích šťáv.

Neschopen se zastavit, abych nepropadl šílenství, pomalu přejíždím třesoucím se prstem přímo po napjaté ploše vlastního hrudníku. Nabírám její mazlavou vlhkost na drsný polštářek ukazováčku, zírajíc na čirý nektar zlomek sekundy, než si ho přinesu přímo ke rtům. Vysávám sladké šťávy z její píči přímo ze své kůže. Temné, hrdelní zaskučení mi trhá z krku, jak zatraceně neuvěřitelně dobře chutná. Je to silná, návyková směs soli, medu a čistého ženského žáru. Nezbývá mi nic jiného než se stáhnout do domu a vydrbat si ho. Zase.

Od chvíle, kdy mě ta malá spratka začala dráždit a při každé možné příležitosti na mě házela své dokonalé tělo, jsem si ho vydrbal víckrát za jediný den, než dokážu spočítat. Jakou jinou zatracenou možnost mám? Jsem muž zvyklý na kontrolu, na to, že si v temném podsvětí, v němž se pohybuji, beru přesně to, co chci, a přesto tu stojím, připoutaný pravidly slušné společnosti. Je mi víc než dvakrát tolik než jí. Jsem blízký přítel jejích zatracených rodičů. Pohybujeme se ve stejných privilegovaných kruzích a já mám být váženou osobností, stálým ochráncem, ne zkorumpovaným predátorem číhajícím vedle a čekajícím na úder. Nemůžu jejich dceři utrhnout třešničku. Je pro mě přísně zapovězená. Tečka.

S frustrovaným zavrčením, jež mi duní hluboko v hrudi, vtrhnu do svého domu. Chladná klimatizace vanoucí z průduchů nedokáže utišit zuřící oheň, který mi vře v krvi. Zamířím přímo do ložnice, těžké boty mi dopadají na tvrdé dřevo podlahy jako trestající rány. Mířím přímo k onomu konkrétnímu oknu, které dokonale přehlíží jejich rozlehlou zahradu. Poskytuje mi ničím nerušený, božský výhled na jejich nedotčený bazén, orámovaný bujnou zelení a drahým zahradním nábytkem.

Tessa už tam je. Záměrně pohupuje svými plnými, zaoblenými boky s přehnanou pomalostí, když kráčí podél okraje vody. Ta malá hrozba mě otevřeně dráždí poskakováním svého pevného zadku a těžkým kýváním koz. Když se zastaví na okraji paluby, ohlédne se přes rameno a vyšle přímo k mému domu zlomyslný, vědoucí úšklebek. Na kůži mi vyrazí studený pot. Vím, že jsem v pořádném průšvihu. Skrz tmavé sklo okna mé ložnice mě fyzicky nemůže vidět, ale ta malá čarodějnice zatraceně dobře ví, že tu stojím a sleduji každý její pohyb jako vyhladovělá bestie stopující kořist.

Neschopen snášet to mučení o sekundu déle, spěšně rozepnu knoflík svých těžkých pracovních kalhot. Stáhnu zip dolů, zoufale vsunu ruku dovnitř, abych osvobodil svého zuřivě bolavého čuráka, právě když si pomalu rozvazuje tkanici uvázanou za krkem. Nechá svou droboučkou, promočenou horní část bikini bez námahy sklouznout. Spadne na betonovou palubu a vystaví její dokonalé, neuvěřitelně plné kozy otevřenému slunci. Bledá, měkká kůže je ostře v kontrastu s růžovými, ztvrdlými špičkami jejích bradavek.

Nahlas zasténám při majestátním pohledu na její nahá prsa. Obtočím svou velkou, mozolnatou ruku pevně kolem svého tlustého, pulzujícího čuráka. Hlava už roní pre-ejakulát a maže mi dlaň, když si nastavím pevný, trestající stisk. Okamžitě vím, že mi to vůbec nebude trvat dlouho. Začnu svého čuráka zpracovávat vytrvalým, brutálním rytmem. Oči mám obsedantně upřené na ni, když se skloní a hravě rozváže tkanice spočívající na jejích bocích.

Brzy tenké plátno jejích spodků odpadne. Vykročí z toho ubohého kusu oblečení a zůstane oslnivě nahá v jasném odpoledním slunci. Vypadá tak lahodně dokonale, že sotva vydržím fyzickou bolest ve svých koulích. Hladká křivka jejího pasu se krásně vlévá do rozšíření boků. Její nohy jsou dlouhé, vypracované a bezchybné. Kdybych nebyl takový tvrdohlavý, zásadový hlupák lpící na svém posledním zbytku cti, mohl bych být doslova právě v téhle vteřině pohřben hluboko v ní. Mohl bych ji tlačit dolů proti té betonové palubě, roztáhnout jí ta měkká stehna dokořán a bezohledně si nárokovat to, co mi tak zoufale touží dát.

Ta jediná, zdrcující myšlenka mě málem donutí vystříkat svou obrovskou dávku po celém zasraném skle okna. Zoufale se snažím vydržet, pevně sevřu dřevěnou okenní římsu volnou rukou. Klouby mi zbělejí nesmírným tlakem. Druhá ruka pracuje ještě tvrději a vydrbává mě v neúnavném, trestajícím tempu. Mé těžké, přerývané dýchání se hlasitě odráží a naplňuje prázdný pokoj zoufalými zvuky mého vlastního rozpadajícího se sebeovládání.

Svýma hladovýma očima zůstávám hyperzaměřený na její poddajné mladé tělo. Jediné, na co dokážu myslet, je naprat svého tlustého čuráka hluboko do její sladké, nedotčené malé panenské píči. Chci ji roztáhnout, dokud nebude křičet mé jméno a prosit o milost. Chci naplnit její mladé, plodné tělo až po okraj svým horkým semenem, oplodňovat ji tak zatraceně, dokud nebude moct chodit rovně. Fantomová vůně její mazlavé píči mi znovu těžce naplní nos, krutý trik mého horečnatého mozku. Přísahám, že pořád živě cítím slanost a sladkost jejích šťáv, které mi ulpívají na jazyku a přiživují oheň v mém rozkroku.

Pak se náhle otočí. Skloní se v pase a natáhne se, aby z paluby zvedla plastovou nafukovací matraci. Udělám si přesně jeden pohled na ten úchvatný, ničím nezakrytý výhled na její kulatý, nahý zadek. Její plná, růžová píča je dokonale vystavená, mírně rozevřená úhlem jejího protažení a leskne se ve světle jen pro mě.

Sotva mám zlomek sekundy na to, abych si pevně přikryl dlaní hlavu svého čuráka, než mě orgasmus zasáhne jako nákladní vlak. Najednou se udělám tak kurva silně a vydatně, že mě čistá intenzita vyvrcholení na okamžik oslepí. Z plic mi vytrhne zvířecí zavrčení, když pumpuji pěstí a naplním si ruku tlustými, pulzujícími prameny vlastního horkého semene. Nohy se mi zuřivě třesou pod silou orgasmu, mysl mi plave v oparu čisté, prvotní žádosti. Zoufale si přeju, aby mě podojila její pevná, mokrá malá kunda místo mých vlastních drsných mozolů.

Stojím tam u okna, lapám po dechu a třesu se, snažím se popadnout dech, zatímco mi srdce neúnavně buší do žeber. Skrz těžká víčka ji sleduji, jak ladně sklouzne do chladné, modré vody. Lenivě roztáhne své nahé tělo na plovoucí nafukovací matraci, voda jí jemně šplouchá kolem boků. Nedokážu odtrhnout oči od její hladce oholené, sladké píči. Ten hladký pahorek je holý a nevinný a žene mi přímo hrudí čerstvý hrot touhy. Přeju si ze všeho nejvíc, aby byl můj obličej pevně pohřbený mezi jejími měkkými stehny a můj jazyk vylizoval její mazlavou vlhkost.

Lenivě se natáhne a začne si hrát se svými nahými kozy, štípe si bradavky se zlomyslným úsměvem na tváři. Slabě vystříknu poslední zbytek své dávky do dlaně, konečně prázdný, ale citově i fyzicky frustrovanější než kdykoli předtím. To je k šílenství. Nemůžu takhle dál žít. Chci ji víc než cokoli nebo kohokoli za celý svůj zatracený život. Nutkání zmocnit se jí je živoucí, dýchající monstrum uvnitř mě, drásá mi žebra a dožaduje se potravy.

Ale ať mě čert vezme, jestli se jen tak vzdám a naservíruju jí přesně to, co chce, na stříbrném podnose. Jsem dospělý muž, muž zvyklý diktovat podmínky kapitulace, a ona hraje nebezpečnou, nerozvážnou hru. Nicméně mám v úmyslu vyjít tam a dát té drzé malé spratce tvrdou lekci o následcích.

Popadnu ručník a očistím si z ruky ten lepkavý nepořádek, pak si zase zapnu kalhoty. Zuřivě ignoruji nepříjemný fakt, že mi čurák už znovu polotvrdne a tvrdošíjně se tře o hrubý denim. Těžce dupám chodbou, temný úmysl vyzařuje z každého póru mého těla, a vtrhnu přímo zadními dveřmi z domu.

Jakmile vyjdu ven, udeří do mě horko slunce, ale to není nic proti ohnivému vzteku a chtíči, které mi hoří v útrobách. Agresivně přejdu přes upravený trávník, překročím neviditelnou hranici oddělující naše pozemky a zamířím přímo na jejich zadní zahradu. Boty mi křupou po kamenné cestě a ohlašují můj příchod.

Uvidí mě téměř okamžitě. Místo aby vypadala zahanbeně nebo vyděšeně kvůli hromovému výrazu na mé tváři, věnuje mi nechutně přátelské zamávání. Doprovází ho šíleně sexy, vítězoslavný úšklebek, který se jí roztáhne po plných rtech.

„Už jsi konečně přišel k rozumu?“ zeptá se.

Ten neuvěřitelně samolibý, vítězný tón, který kape z jejího hlasu, mi před očima rozleje rezavě zářivou rudou. Ta rozmazlená malá holka právě posunula své štěstí na hranici. Za chvíli bolestivě pozná, co to znamená dráždit dospělého muže s temnou hranou.

„Ven. Hned.“ Vrčím ten rozkaz s neoblomnou autoritou, hlas mi klesne o oktávu a nese smrtící tíhu hrozby.

Konečně je řada na mně, abych se zlomyslně, temně ušklíbl, když okamžitě vyskočí z matrace, aby mě poslechla. Sebevědomý úsměšek jí na prchavou vteřinu zmizí z tváře a nahradí ho záblesk opravdové poslušnosti. Sklouzne z plavidla a brodí se vodou k mělčímu konci, její pohyby jsou o něco méně jisté než předtím.

Už jsem znovu plně, bolestivě ztvrdlý, když dojde svým odkapávajícím, mokrým, nahým zadkem přesně tam, kde čekám u okraje bazénu. Vystoupí na beton, její dokonalá prsa se při tom pohybu lehce rozhoupou. Voda jí stéká po dlouhých nohách a vytváří louži u jejích chodidel. Věnuje mi obrovský, neuvěřitelně nadějný úsměv, očividně si myslí, že tenhle malý souboj vyhrála.

Jakkoli bych ze všeho nejvíc chtěl popadnout ji za boky, ohnout ji přímo přes skleněný zahradní stůl a dát jí toho tlustého čuráka, po kterém posledních pár měsíců slintá, neudělám to. Přinutím svaly, aby zůstaly zablokované na místě. Tohle setkání má být o tvrdé lekci. Nejde o to odměnit ji za to, že se chová jako nenasytná malá děvka, i když hluboce oceňuji to velkolepé představení, které mi právě předvedla skrz sklo.

„Máš vůbec ponětí, co mi děláš?“ zeptám se nízkým, nebezpečným mumláním.

Nechám své hladové oči otevřeně, bezostyšně přejet po jejích mokrých, poskakujících kozách. Důkladně sleduji, jak čiré kapky bazénové vody hladce kloužou po bledé křivce její měkké, hladké kůže. Kapky chytají sluneční světlo, než se přímo na špičkách jejích tvrdých, vztyčených bradavek vytvoří kapičky a spadnou na zem. Můj pohled sleduje úzké vmáčknutí jejího pasu, jemné rozšíření boků a svůdnou, mokrou štěrbinu její hladce oholené píči.

„Snažím se tě přimět, abys mě mrdal.“ Řekne to věcně, bez jakéhokoli studu. Řekne to, jako by to byla ta nejpřirozenější, nejlogičtější věc na světě, když krásná, nedotčená osmnáctiletá dívka zoufale chce vymrdat mozek svému čtyřicetiletému sousedovi.

Její dlouhé blond vlasy jsou promočené a v mazlavých pramenech se jí pevně lepí na ramena a holá záda. Když na ni hledím, jak tam stojí, tak ochotná a bezostyšná, nechci na tomto světě nic víc než brutálně vrazit ruce do těch mokrých blond pramenů, strhnout ji na kolena a sledovat, jak se dáví na délce mého čuráka. To posedlé nutkání je tak silné, že se mi ruce skutečně cukají podél těla.

„Nejde to podle plánu, že, holčičko?“ škádlím ji temně a zkřížím si ruce na hrudi, abych je udržel, aby se po ní nevztáhly a nezaškrtily ji v záchvatu chtíče.

Okamžitě vzdorovitě vyšpulí své plné rty. Přísahám bohu, že jí zbývá poslední zbytek vůle, aby dětinsky nedupala bosou nohou do betonu jako ta rozmazlená malá spratka, kterou se rychle ukazuje být. Zkříží ruce pod prsy a lehce tak vytlačí své těžké kozy nahoru a k sobě, což ten pohled dělá ještě mučivějším.

„Ne.“ Připustí porážku malým, tichým hlasem.

Pak ke mně vzhlédne přes mokré řasy a věnuje mi ten nejubožejší, srdcervoucí pohled, jaký si lze představit. Bezostyšná svůdkyně zmizí a nahradí ji zranitelná, zoufalá dívka prosící o pozornost.

„Proč mě nechceš?“ zašeptá, hlas se jí lehce třese opravdovým zklamáním.

„Nikdy jsem neřekl, že tě nechci. Řekl jsem, že jsi příliš mladá.“ Držím svůj tón pevný a odmítám jí nechat vidět, jak moc její slova trhají mou rozhodnost.

„Ale jsem plnoletá.“ Na protest zakňučí a popojde o pramínek blíž; vůně chloru a její přirozené sladkosti ke mně zavane.

„Sotva.“ Vyplivnu to slovo, oči mi výslovně ulpívají na tom, jak se jí mokré, těžké kozy houpou při každém frustrovaném pohybu.

„Stejně se to počítá,“ zabručí si tiše pod vousy a v modrých očích se jí znovu rozhoří tvrdohlavá jiskra.

Její holá drzost mě donutí potlačit náhlý, temný smích. Nemá ponětí o bestii, kterou se snaží vypustit. Nemá představu o nebezpečí a surovém, prvotním hladu, který je zabalený v muži stojícím před ní. Myslí si, že je to hra. Myslí si, že zvládne oheň, aniž by shořela na popel. Udělám krok vpřed a zmenším tu malou vzdálenost mezi námi, až na ni její odkapávající, nahou kůži dopadne žár vyzařující z mého oblečeného těla. Podívám se jí dolů do očí a nechám veškerou temnou, dominantní autoritu, kterou obvykle skrývám, prosáknout do svého výrazu.

„Chceš ochutnat to, o co mě žádáš?“