SLOANE

„OPRAVDU se nedá nic dělat?“ Nesnášela jsem, jak zoufale můj hlas zněl. Ale já byla zoufalá. Tohle byla má poslední šance, jak pomoct Jaceovi, i když by mě finanční následky odsoudily k živoření z ruky do huby na příštích deset nebo dvacet let.

Úvěrový manažer zavrtěl hlavou a věnoval mi smutný úsměv. „Je mi líto, slečno Navarrová, ale půjčku v takové výši vám schválit nemohu.“ Prolistoval