Na večeři jsme se opozdili o více než hodinu. Když jsme vešli, Lucia se na mě jen s vědoucím úsměvem podívala, než mě stiskla v prudkém objetí.

„Jsem tak ráda, že vypadáš a cítíš se lépe.“

„Ano, je mi lépe,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Tak mi ukaž ten šutr, co ti můj bratr dal.“

Ukázala jsem jí prsteník a nakláněla ho ze strany na stranu, aby světlo zachytilo modrý oheň kamene.

„Sakra, Rocco, ty t