Prudce mě otočí čelem k sobě, ale udělá to tak rychle, že narazím přímo do jeho hrudi. Vzhlédnu mu do očí a plane v nich tekutý oheň. Slovo vztek ani zdaleka nevystihuje to, co v nich vidím. „To neuděláš.“

„Jedině když přiznáš, že žárlíš.“

Zhluboka se nadechne, odvrátí ode mě zrak, zadívá se do prázdna a pak se na mě znovu podívá. „Fajn. Žárlím. To jsi chtěla slyšet? A teď přestaň svádět mé bratry