SILAS

Na okamžik ztratím řeč. Zmůžu se jen na to, abych ji poslouchal, jak odříkává něco, co zní jako pečlivě nacvičený monolog. „Jsem ti vděčná za to, žes mě zachránil, ale nemyslím si, že bychom v tomhle měli pokračovat – ať už je to mezi námi cokoliv. Ostatně, už ti nic nedlužím.“

„Nedlužíš?“ O čem to sakra mluví? Jestli tu někdo někomu dlužil, byl jsem to já jí, za to, jak hnusně jsem se k ní