***Milena***

„Něco řekni, Mileno,“ naléhal Rocco, v očích mu blikala starost.

„Já ne,“ vyhrkla jsem a nabídla mu sevřený úsměv. „Teď musím jít.“ Přikývl, pustil mou ruku a já vyšla z toalety, přidala se k tělesným strážcům na chodbě, kde čekali. „Můžeme jít.“ Přikývli a vydali jsme se k východu, když nás všechny tři zastavilo, jak mé jméno někdo zavolal z dálky.

„Mileno!“ Ozvaly se opakovaně známé