***Milena***

„Rafaeli!“ vykřikla jsem zoufale a jemně s ním zatřásla. „Prosím tě, vstaň. Rafaeli!“

„Slyším tě,“ zašeptal slabě, víčka se mu chvěla, ale zůstávala zavřená. „Nemusíš křičet tak, až ten výtah spadne.“

„Můj bože,“ vydechla jsem úlevou, ramena mi poklesla a já se sesunula zpátky do sedu. „Myslela jsem, že jsi mrtvý.“ Hlas se mi chvěl.

Unaveně se uchechtl. „Mě se… tak snadno nezbavíš.“

„