***Rafael***

Seděl jsem v tiché výslechové místnosti s klidnou tváří. Někdo by řekl arogantní: ramena narovnaná, ruce v poutech položené na kovovém stole. Já bych ale řekl neotřesený a beze strachu.

Uběhla už víc než hodina od chvíle, kdy mě sem dovlekli a odhodili jako bezcenného zločince, ale pokud si mysleli, že ke zlomení mé vůle stačí pouhé zatčení, byli na velkém omylu. Přesto se však i pod