***Milena***

Pomalu jsem se probouzela, víčka se mi líně rozlepila a spatřila jsem Rafaela, jak na mě hledí, opřený o loket a s hlavou podepřenou dlaní.

Když se naše pohledy střetly, na rtech se mu rozlil pomalý úsměv. Já se plaše pousmála a instinktivně přetáhla bílé prostěradlo přes naše nahá těla.

„*Buonasera*, má krásná ženuško,“ popřál mi dobrý večer a natáhl ruku, aby mi odhrnul pramen vlasů