***Rafael***

Rozrazil jsem dveře ložnice a vešel dovnitř; pohled mi padl na Milenu sedící na posteli.

„Ahoj,“ zamumlal jsem a posadil se vedle ní, jakmile jsem došel k pelesti. „Už jsi vzhůru? Je teprve chvíli po desáté večer.“

„Nemohla jsem spát,“ řekla. Myšlenky mi zabloudily k tomu, co o ní ten zvrhlík do telefonu navykládal, ačkoli jsem si slíbil, že když jde o ni, žádné pochybnosti připouštět