***Milena***

Zíral na mě s komicky otevřenou pusou a očividně nenacházel slov. „Můžu to vysvětlit,“ vyhrkl s provinilým úsměvem.

„Pane. Bože,“ slabikovala jsem v naprostém úžasu a odhrnula si vlasy z čela. „Kdy? Jak? To je jako nezávazné?“ chrlila jsem na něj otázky. „Takhle to teda nevypadá, vzhledem k tomu, žes jí právě řekl ta dvě kouzelná slova.“

Nebyla jsem vyloženě zděšená. Byla jsem jen… v