***Rafael***

Slzy mi zvolna stékaly po tvářích a ticho protínal náš těžký dech, jak mě svíral a hladil, jako bych se měla rozplynout, kdyby mě pustil. Zaryla jsem mu prsty do zad a držela se ho vší silou, jako by byl mým záchranným lanem v temném majáku.

Pak zabořil bradu do mého ramene a tělo se mu mírně zachvělo, když se usedavě rozplakal, jako by na tento okamžik čekal celou věčnost, jen aby mo