***Milena***

Přikývl a s napjatým povzdechem úlevy mě sevřel v pevném medvědím objetí, až jsme se oba svalili zpátky na postel.

„Jsem rád, že jsem ti ten prsten dal zrovna tehdy, jinak bych tě tam nedokázal vystopovat a zastavit ho,“ zamumlal, zatímco naše tváře dělilo sotva pár centimetrů. „Jsem rád, že jsem poslechl svou intuici a neodbyl ten neklid, co jsem cítil, jen jako pouhou paranoiu, jina