„VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM!“ Liana druhý den ráno prudce otevřela oči a uviděla Helenu, jak stojí u postele a s úsměvem od ucha k uchu se na ni dívá. S úsměvem se namáhavě posadila, aby ji objala. S pocitem, že na něco zapomněla, se otočila k posteli v naději, že ho najde spícího, ale nebyl tam.

Nebylo po něm ani stopy. Kdyby tam byl, Helena by do pokoje nevešla, tak kam mohl jít, aniž by jí