Z pohledu Vanea Silase Adlera:

V tváři Hazel se zračila čirá muka, když jsem před ní poklekl k hlubokému koženému křeslu. Roztříštěný křišťál jí škrábl měkkou kůži na koleni, když dopadla na zem, a zanechal za sebou tenkou karmínovou linku, ale to skutečné zranění leželo níž. Přejel jsem pohledem její bledé lýtko a položil si její zraněnou nohu přes své koleno, abych si prohlédl chodidlo. Ošklivý,