Z pohledu Vanea Silase Adlera:

„Pane Vane?“ Její tichý hlas mě vylekal. Oči se mi rozšířily, když jsem ji spatřil. Co dělá vzhůru? Bylo půl druhé ráno a ona ještě nespala. To nespí vůbec, nebo je noční sova? Sledoval jsem směr jejího šokovaného pohledu a viděl, že míří k mým rukám zamazaným hlínou. Všiml jsem si, jak stáhla obočí a zkroutila rty, v očích se jí zřetelně zračily otázky. Nervózně jse