Z pohledu Felixe:

Čelisti zaťaté. Nemohl jsem si pomoct a sevřel ruce v pěst, zatímco jsem hleděl z okna své kanceláře sahajícího od podlahy až ke stropu. Ze rtů mi vyklouzl nevěřícný smích. Upřímně řečeno mi to vůbec nedávalo smysl – v jednu chvíli jsem měl pana Trenta Whitmora v hrsti. Podlézal mi, abych se přiklonil na jeho stranu a pracoval s ním, a vzápětí se vrátí ke spolupráci s ním. Kde se