Pohled Hazel:

„Zabedněnče?“ Lehce vyvalil oči a v jeho duhovkách se nad mými slovy zračil ryzí údiv. Upřímně a bez obalu řečeno, vůbec jsem nevěděla, jak mi ta slova mohla uklouznout. Ani ve snu by mě nenapadlo, že z úst vypustím něco takového. Kousla jsem se do spodního rtu a okamžitě litovala, jak jsem ho právě nazvala. Proboha, jak jsem to ze sebe mohla vyhrknout? Ani v těch nejdivočejších před