Pohled pana Hayese:

„Kam tak brzy ráno takhle spěcháš?“ Zoufale jsem si zavazoval tkaničky, srdce mi divoce bušilo v hrudi, když jsem si vzpomněl na zprávu, kterou mi před chvílí sdělila manželka.

„Ruby je pryč,“ plakala tak usedavě, že jsem na druhém konci linky slyšel její přerývaný dech. Dýchala těžce a úzkostlivě a hlas i slova se jí chvěly. „Je pryč, nemůžu ji v pokoji najít. Chvíli jsem u ní