Z pohledu Chloe:

Zatímco jsem na něj čekala, nepřítomně jsem pod stolem podupávala nohou. Po propuštění z nemocnice jsem šla rovnou domů k otci, a když jsem tehdy vycházela ze svého pokoje a nahlédla k němu, uviděla jsem ho s jeho rodinou. A když jsem spatřila úsměv na jeho tváři... nedokázala jsem popsat ten klid a radost, které se ve mně rozhostily, když jsem ho viděla se smát. Možná jsem nebyla