Pohled Hazel

Lžička mi málem vyklouzla z prstů. Vlastní tep jsem slyšela hlasitěji než tikot hodin na zdi. Ve Felixových dveřích stál ten poslední člověk, kterého bych kdy čekala – Silasův dědeček. Jeho zrak přelétl místností, chladný a ostrý, a dopadl na mě jako rozsudek. Vteřina stačila k tomu, aby vzduch zhoustl k neudýchání. Neměla jsem tu být, ne ve Felixově domě, ne při vaření večeře, kterou