Z pohledu Vanea Silase Adlera

„Pane Vanei, vy jste vzhůru,“ prořízl ticho mého pokoje tichý hlas, jemný jako ranní rosa, zrovna když jsem pomalu otevřel oči. Pohlédl jsem dolů a spatřil ji – Hazel – s hlavou opřenou o okraj mé postele. Při pohledu na mě se jí oči rozzářily. „Myslela jsem, že už se neprobudíte… Měla jsem takový strach.“

Svraštil jsem obočí a snažil se pochopit, co tím myslí. Strach