Z pohledu Felixe

Pomalu jsem pohupoval křeslem, ztracený v labyrintu vlastních myšlenek. Má mysl bloudila příliš mnoha směry najednou, ale neustále se vracela k Hazel. Když tu byla minule – u mě doma –, bylo na tom něco, co se mi upřímně líbilo víc, než bych si byl ochoten připustit. Přesto byla jedna věc, kterou jsem stále nedokázal pochopit: Silasova reakce. Nebo spíše její naprostý nedostatek.