Dante

Vzduch naplnila vůně spáleného tabáku, když se Cassian opřel v křesle a s klidem vyfoukl proud kouře. Jeho tvář byla bez emocí, a přesto tíha jeho slov padla na místnost jako stahující se oprátka.

„Flavio do toho nejde sám,“ řekl a oklepal popel do křišťálové misky. „Spojil se se svými přáteli. Shromažďují lidi, prostředky – cokoliv, co potřebují, aby Vittorii zasáhli tam, kde to nejvíc bolí