Vittoria

Sledovala jsem, jak Domenico vztekle odchází a pokouší se urovnat si oblek, jako by mu to snad mělo vrátit pošramocené ego. Hlupák. Ten chlap měl odjakživa plnou pusu řečí, ale pěsti žádné; vytahoval se právě ve chvílích, kdy měl držet jazyk za zuby.

A Dante?

Dante patřil k těm, kteří neštěkají – ti rovnou koušou.

Povytáhla jsem obočí, založila ruce na prsou a podívala se na něj. „Co říka