Vittoria

Horko se mi rozlévalo tělem, jak se Danteho rty pohybovaly po mých, pomalu a rozvážně, jako by si vychutnával každou vteřinu, každý nádech. Jeho ruce mi spočívaly na pase, pevné a majetnické, zatímco já se držela látky jeho košile, přitahovala si ho blíž a zoufale ho potřebovala mít ještě blíž.

Vzduch mezi námi byl hustý touhou, pomalým žárem, který doutnal už příliš dlouho. Každý dotek j