Vittoria

Slunce ještě nevyšlo nad obzor, když jsem stanula před velkolepým schodištěm sídla De Leoneových. Kabát jsem měla nedbale přehozený přes ramena a pod očima se mi hluboko rýsovalo vyčerpání.

Dante odešel brzy ráno na schůzku s Cassianem a Marcellem, aby probrali ten útok. Než odešel, políbil mě na tváře a jeho hlas byl drsný, a přesto něžný, když mi říkal, abych si odpočinula. Jenže já odp