Dante

Zvuk výbuchu rozerval noční vzduch dřív, než to můj mozek stačil zaregistrovat.

Vteřinu předtím visel ve vzduchu pach střelného prachu a kouře; vteřinu nato pohltila pravou stranu domu stěna plamenů.

„Vittorio!“

Její jméno se mi vydralo z hrdla jako otevřená rána.

Rozběhl jsem se. Žár udeřil jako první, zasáhl mě silou pěsti, když jsem prorážel kouřem. Z vyražených oken pršely střepy skla, a