Dante

Vzduch v sídle byl jiný.

Nebylo to nic křiklavého ani okatého – žádné náhlé výbuchy vzteku, žádné noční hádky –, spíš jen jemné chvění, jako spodní proud pod nehybnou hladinou. Zaváhání, které dřív neexistovalo, když mě líbala na rozloučenou. Způsob, jakým jí oči těkaly k telefonu, než se střetla s mým pohledem. Slabý pach střelného prachu, který jí ulpíval na bundě, když dorazila pozdě v no