Vittoria

Na displeji telefonu se mi rozblikalo Zevovo jméno, zrovna když jsem uprostřed jídelního stolu třídila dokumenty. Málem jsem to nezvedla v domnění, že chce zkontrolovat mámu nebo mi připomenout nějakou zásilku, na kterou jsem zapomněla. Ale v okamžiku, kdy jsem to vzala a uslyšela jeho hlas, ve mně všechno hrklo.

„Vittorio...“ Zadrhl se mu dech. „Je to Dante. Je... je v nemocnici. Ztrácí