Vittoria

Auto tiše zastavilo před usedlostí a štěrk pod koly křupal tak, jako by se v něm ozýval tlukot mého srdce. V dlaních mě ještě hřálo teplo Zevovy ruky, ale v duchu už jsem byla jinde – někde blíž, kde čekal Dante, živý a v bezpečí. Konečně, po té bouři posledních týdnů, po všech těch kulkách, zradě, strachu a nekonečných nocích plných pochyb, jestli ho ještě někdy spatřím, byl tady.

Ani js