Dante

Ráno se do sídla vplížilo váhavými kroky.

Proklouzlo průsvitnými závěsy, bledě zlaté a ostýchavé, a otíralo se o kouty pokoje, jako by si nebylo jisté, zda je vítáno. Město pode mnou začínalo svůj každodenní ruch, ale tady nahoře bylo ticho, zamrzlé v křehkém klidu, který byl vykoupen krví, potem a zármutkem.

Ležel jsem na zádech, zíral do stropu a poslouchal její dech vedle sebe.

Vittoria t