Dante

Zima nás přivítá v okamžiku, kdy dosedneme na zem.

Ne zrovna vlídně – ale břitkým vzduchem, který proniká kabáty a probouzí každý smysl. Přistávací dráhu poprašuje sníh, jako varování i přivítání zároveň. Když scházíme po schůdcích, Vittoria vklouzne svou rukou do mé; prsty má studené, ale úsměv natolik hřejivý, že kvůli němu zapomínám na všechno ostatní.

Domov.

Teď to slovo zní jinak. Tíživ