Vittoria

Carmela stála před zrcadlem, jako by ji to sklo chtělo probodnout pohledem.

Opírala jsem se o toaletní stolek za ní se založenýma rukama a sledovala ji, jak si snad po sté za jedinou minutu popotahuje šaty.

„Úplně je vytaháš,“ řekla jsem.

Těžce si povzdychla.

„Už teď mi přijdou těsné,“ řekla.

„Takhle ti mají sedět,“ namítla jsem. „V tom je přece celý jejich vtip.“

Pohlédla na mě v zrcadle