„Lumi, pojď dál. Máme asi dvacet minut, než bude hotová večeře, a Nola celou dobu nemluví o ničem jiném, než jak ti ukáže svůj pokojík.“

„Nemůžu se dočkat,“ odpovím.

„Lumi!“ ozve se zpoza Taryn nadšené zaječení.

„Ahoj, holubičko Nolo,“ řeknu, když mě obejme kolem pasu. Skloním se a přivinu ji k sobě. Mít tuhle malou holčičku v náručí mi připadá tak přirozené a správné.

„Lumi, pojď, ukážu ti po