Můj pohled se na kratičký okamžik střetne s Evanovým, než se od něj odvrátím. Rychlým krokem zamířím k zadnímu vchodu pekárny a nezastavím se, ani když zaslechnu, jak volá mé jméno. Rozrazím dveře a okamžitě je za sebou přibouchnu. Artie vypadá vylekaně, jakmile mě spatří. Vykročí ke mně, opatrně, jako by přistupoval ke zraněnému zvířeti. „Lumi, co se stalo? Jsi v pořádku?“ zeptá se a přejede mě u